Blog | Krysí závod

Krysí závod

„A rat race is an endless, self-defeating, or pointless pursuit.“ tolik Wikipedie. A k tématu napsal skvěle Honza Javorek.

Co je rat race?

Je to život ve stylu:

  1. cítím, že mám málo peněz/uznání/ma­jetku
  2. makám víc, abych měl víc
  3. pořídím si víc majetku/whatever
  4. zvýší se mi náklady a nároky a věci, které byly „dost dobré“ už nejsou „dost dobré“
  5. pokud ještě můžu pokračovat, GOTO 1
  6. do důchodu odcházím s malými úsporami a závislostí na státním důchodu, protože jsem všechno prožral v průběhu života

Když se to takhle podá, tak to vypadá, že krysí závod je něco špatného, něco, o co by člověk neměl vůbec usilovat.

Já si myslím, že krysí závodění má i dobré stránky a pokusím se vás o nich přesvědčit.

Hnutí „Dělejte to, co milujete“

Pokaždé, když čtu: „Dělejte to, co milujete. Peněz a všeho je pro lidi dostatek. Jediné, co je potřeba, je změnit společenský řád.“, tak nevím, jestli je to z úst nějakého gurua svobodné práce a nebo V. I. Lenina.

Ne, přátelé, i ta nejlepší práce je obvykle naplněna spoustou nepříjemných úkolů.

Vždycky jsem si přál být programátorem. Tak jsem se jím stal. A přišel jsem na to, že existují ještě staré systémy, které se musí udržovat. Že nejtěžší není zjistit, „jak to naprogramovat“, ale „co vůbec programovat“. Že v tom je něco jiného, co jsem nečekal.

A tak jsem začal učit. A miluju to. A zjistil jsem, že zdaleka ne všichni mě poslechnou a předané know-how vyjde vniveč. A že lidská paměť nezachytí všechno a já se vrátím do firmy a část věcí musíme opakovat a osvěžovat. A celé to je úplně jiné, než jsem čekal.

A ikdyž dělám to, co miluju, dělám tunu věcí, které se prostě udělat musí. Někde jsem četl, že všichni úspěšní lidé se od neúspěšných liší mimojiné tím, že jsou extrémně schopní vystoupit ze své komfortní zóny a jsou schopní dělat věci, které ostatní neudělají.

Ostatně, kdo chce zažít to, co nikdy nezažil, musí dělat to, co nikdy nedělal.

Ve zkratce. Smiřte se s tím, že budete dělat i věci, které vás nebaví.

Zpomalte, nesoutěžte

Další myšlenka, kterou vídávám, je myšlenka: Zpomalte, nesoutěžte. Nenechte nikoho a nic zasahovat do svého života.

Já si naopak myslím, že každý z nás by měl běžet nějaký závod (a ne nutně v práci).

K čemu je zpěvák, který se učí zpívat jen tolik, aby mu to nenabořilo program (k ničemu)? K čemu je baletka, která trénuje jen tolik, aby jí to moc nebolelo? K čemu je bodyguard, který chrání, jen dokud mu nejde o krk?

Vyberte si, v čem chcete být nejlepší a skutečně na tom makejte. A to hodně!

A pokud je to vrcholový sport, nenechte si práci vlézt do vrcholového sportu. Pokud je to vaše profese, je v pořádku, že vám do života zasahuje. Váš závod je součástí vás a vy bojujete v něm právě za sebe. A to ikdyž jste někde zaměstnaní, pořád chcete být nej.

Ti, o kterých se učíme, obvykle bojovali a soutěžili. Jsou to obvykle ti, kteří byli schopni pracovat o hodinu víc, než své okolí.

Ba co víc, podívejme se na obvyklou modlu všech odpůrců soutěžení a překonávání limitů: děti. V dětech vidíme hravost, otevřenost, nejsou spoutané limity. Myslím, že si to trochu idealizujeme a vidíme jen jednu stranu.

Druhá strana je, že prakticky všechna mláďata na světě hrají hry, ve kterých soutěží. Děti se musí mnohokrát překonat, poprvé udělat 10 kliků, poprvé uběhnout kilometr a půl, poprvé dát pusu holce, poprvé skočit z výšky do vody.

OK, buďme jako děti.

  • malé děti se pořád ptají proč
  • malé děti pořád zkoušejí
  • malé děti se neustále překonávají
  • malé děti dělají každých pár dní něco, co nikdy v životě nedělaly
  • malé děti spolu soupeří skoro v čemkoliv
  • malé děti oslavují výhry a ty nejlepší z nich prohry nezlomí

Práce nesmí vstoupit do vašeho osobního života

Udělejte pokus. Zeptejte se kohokoliv, koho poznáte: „Kým jsi?“ Myslíte, že vám odpoví sportovec, rodič, bratr, houbař? On vám řekne, že je lékař, voják, zedník, policista, doktor, prodavač, učitel, pošťák…

To není věc, která by nám byla vnucená společností. To je věc, ke které sami od sebe inklinujeme.

Naše profese je součást našeho života. Jedna z nejdůležitějších. Věc, která ikdyby nebyla nutná a kterou by za nás mohli dělat roboti, by pravděpodobně nevymizela. Lidé by pořád chtěli být někým.

Lékař se i v životě cítí skvěle, když pomáhá hodně lidem. Stejně jako se nedá vyloučit, že se bude cítit mizerně, když jeho vztah s rodinou se nevyvíjí dobře. To je jasné, rodina, ale i profese, to je náš život.

Je v tom ještě jeden rozměr. Velké cíle, kterých může být dosaženo tím, že v tom závodě, který si vyberete, uběhnete o jedno kolečko víc, než vaši soupeři. I malá věc navíc může udělat hodně.

Když všechny e-shopy prodávají za 100 a jeden za 95 (za jinak stejných podmínek), co se stane? Pět procent dolů může být tisíc procent objednávek navíc.

Když v týmu stejně schopných programátorů všichni pracují 8 hodin a jeden z nich 9, kdo bude časem nejschopnější, kdo přidá nejvíc hodnoty?

Z rat race můžete vypadnout na začátku, v průběhu a nebo na konci

Ve skutečnosti je pravda, že to, co chceme, je vymanit se z krysího závodu. Ale mám pocit, že kritici krysího závodu to vzali ze špatného konce.

Totiž říkají, že se toho závodu vůbec nemáme účastnit. Když se vrátím k bodům na začátku, je tam samozřejmě rozdíl. Jak vypadá člověk, který se rozhodne neúčastnit se:

  1. pracuju tak, jak mě to baví
  2. žiju tak, jak mě to baví
  3. dělám méně a neusiluju
  4. vidím, jak mě ostatní předbíhají, ale já už se nepoměřuju, nezlobím se na sebe ani na ně
  5. pokud ještě můžu pokračovat, GOTO 1
  6. do důchodu odcházím s malými úsporami a závislostí na státním důchodu, protože jsem v průběhu života vydělal jen dost na pohodlný život

My chceme z krysího závodu odejít. Ale chceme ho opustit z druhé strany.

  1. pracuju efektivně a produktivně a přináším hodně hodnoty
  2. přinášení hodnot se stalo součástí mého života
  3. těžím z přidávání hodnoty tím, že sám získávám hodnoty, které chci a neřeším, jestli jich je podle nějakého gurua hodně nebo málo nebo jestli konzumovaných hodnot přibývá (pokud dodávám víc hodnoty, měl bych nejspíš i brát víc hodnoty)
  4. buduju cestu, jak přidávat víc a víc hodnoty (což obvykle znamená zapojení dalších lidí)
  5. GOTO 1
  6. dokud chci nebo můžu, snažím se přinášet co nejvíc hodnoty a výsledků ve svém závodě. až už nemůžu, končím s tím, že mám pořád schopnost přinášet hodnotu pasivně, na dálku

Kritici krysího závodu můžou koukat z obou stran. Ti, co ho vyběhali, předběhli krysy a poskočili do jiného závodu, do závodu chrtů. Ti, co ho vzdali a skončili jako krysy, které sice nezávodí, ale pořád jsou krysy.

Life Hacking

Předejte zkušenosti i dalším a sdílejte tento článek!

Předchozí článek
Následující článek


Jiří Knesl
Business & IT konzultant

Jiří Knesl poprvé začal programovat v roce 1993. Od té doby, díky skvělým učitelům a později zákazníkům, měl možnost neustále růst v oboru vývoje webových aplikací a informačních systémů. v roce 2002 se přidal zájem o ekonomii a v roce 2006 o organizaci práce. Vším tím se konstantně profesně zabývá jak ve svém podnikání, tak i u zákazníků. Za posledních 5 let vydal na tato témata přes 400 článků.

Prohlédněte si moje reference

Mám zkušenosti z rozsáhlých projektů pro korporace, velké podniky, střední i malé firmy, ale i pro startupy v cloudu. Zvyšoval jsem jejich know-how, pomáhal nastavovat jejich organizační strukturu, byl lektorem a mentorem v náročných situacích. Podívejte se, jak vidí můj přínos samotní klienti.

Sledujte mé postřehy na sociálních sítích