Blog | Barbar, šermíř a mistr

Barbar, šermíř a mistr

tři muži v kápích stojí na louce za městem. Jeden obrovský barbarský válečník s obouručním mečem. Jeho tvář je ozdobená rudými kresbami a vyholená hlava je plná jizev z dřívějších zápasů. Vedle něj hubený a rychlý šermíř, ve výborné kondici a plný zkušeností z desítek zápasů, které má už za sebou. A úplně vpravo stojí postarší mistr šermu. Vítr času mu kolem očí vyryl hluboké vrásky, ale ruce měl pořád silné. Protože je oba už dříve mistr porazil, musí se barbar se šermířem utkat o to, kdo dostane šanci na odvětu.

Barbar odestoupil od šermíře, vytáhl obrovský meč a hlasitě zařval. Po lvím zařvání vylétli ptáci z korun okolních stromů. Napřáhl meč a vyběhl na šermíře. Ten měl připravený štít a daleko lehčí jednoduční meč.

Rána!

Barbar narazil těžkým mečem na štít, až zapraskal. Než se stihl vzpamatovat, meč se už zase blíží. Rána! Barbar svou obrovskou silou mlátí do šermíře ze všech stran. Ten jen tak tak stíhá nastavit štít a vykrýt barbarovy rány.

Teď je právě šermíř ten, kdo kousek poodběhne. Barbar se na něj hned řítí jak lavina. Už zase řve, že by jednomu vypadaly vlasy. Napřáhl se na ránu, která má štít rozdělit vejpůl. A minul! Na poslední chvíli šermíř ustoupil, nechal barbarův meč zasáhnout zem, které hezký kousek odlétl mistrovi na boty.

První rána, kterou šermíř stihl dát, byl kopanec do kolene barbara. Rána možná byla bolestivá, ale barbar ještě zesílil nápor. Tlačil se na šermíře, mlátil, kopak, jak to šlo. Šermíř našel svůj postup. Musí toho dělat méně. Víc se kryl, lépe, víc šetřil energií a pracoval na své přesnosti.

Pro někoho netrénovaného by to vypadalo, že šermíř už brzo bude ležet. Jen se bránil a semtam něco vrátil. Hlavně uděloval ty kopance do kolen jako rychlé protiútoky.

Postupnými ústupy se dostali mezi stromy na kraji pole. Situace byla složitější. A otočila se. Mezi stromy nemohl barbar použít svůj obouruční meč tak dobře. A barbar ho tlačil do hlubšího a hlubšího lesa.

Až se to stalo, barbar udělal chybu, nechal se odkrytý a šermířův meč se ocitl špičkou jemně vraženou do kůže pod bradou. Po krku se vydala kapka krve a barbar vzdal.

Druhý den se měl odehrát zápas šermíře a mistra. Všichni i s barbarem šli přenocovat do hostince, kde si objednali pečené selátko, medové pivo a začali okukovat dceru hostinského.

Ale jak už to tak bývá, lidé z jednoho řemesla řeší u piva to své řemeslo. U vedlejšího stolu řešili ranhojiči, jak pustit žilou a kam chodí pro pijavice. U dalšího pokrývači, jak se zachytávají nohou za střechu, aby nespadli. Šermíř se svým mistrem probírali, jestli je vhodné při přímém výpadu pokračovat kopem ze přední nebo ze zadní nohy. Jestli je lepší odkrýt protivníka tím, že ho nechá promáchnout a odhalit záda, nebo vlastní ranou do zbraně, která překvapí a otevře předek těla, který je plný skvělých míst k zásahu.

Barbar podrážděně zabručel: „Řešíte tady krávoviny. Celá teorie je jen síla a postřeh. Tyhle fintičky jsou k ničemu.“ Vzal do ruky kus masa, džbánek piva a šel na pokoj pomodlit se ke svým pohanským bohům.

Šermíř a mistr pokračovali v povídání. A mistr začal povídat o umění šermířském arabských válečníků. O tom, jak bojují japonští mistři katany. O tom, jak nevzdělaní poddaní z jakéhosi státečku v centru Evropy, kteří se vzbouřili proti katolické církvi, dokázali odolávat skvěle vycvičeným rytířům křížové výpravy. Hodiny a hodiny povídání, ukázky technik, to vše vedlo k tomu, že šermířovo nadšení z porážky barbara postupně vyšumělo. „Takové eso mám porazit?“, honilo se mu hlavou.

Šermíř hodil po hostinském zlatou mincí a s mistrem se sebrali a šli spát. Avšak oba dva před spaním ve svých pokojít tajně cvičili. Šermíř posiloval, trénoval rychlost a švih. Mistr své výpady a kombinace a pak ještě před spaním pročítal poznámky japonského mistra meče Mijamota Musašiho.

Druhý den ráno už zase znovu stojí na tom poli. Silný vítr žene polem zbytky slámy. Ptáci se sbírají k odletu do teplejších krajů a šermíř s mistrem hledí z očí do očí.

Oba vědí, že můžou vyhrát i prohrát. Oba vědí, že trénovali řadu let spolu. Oba znají slabosti druhého z dřívějších dob, kdy spolu ještě trénovali. Oba vědí, že druhý ty slabosti zná.

Oba s mečem a dýkou stojí proti sobě. Začali kroužit okolo sebe. Kov mečů se o sebe někdy otře a víc než souboj to připomíná tanec. AAaaarrrrggghh! Zařve barbar nudou a neúctou k oběma bojujícím. Šermíř vyrazí kupředu a sází jednu ránu za druhou. Mistr uhýbá s minimem energie. Meč častokrát projde jen pár centimetrů od obličeje mistra.

Šermíř zničehonic chytne takovou kopačku do ledvin, až se mu zatmí před očima. Ustoupí pár kroků a tajně doufá, že mu mistr nechá vteřinu na vydechnutí. Jen tím, že mával mečem před sebou, odrazil ránu mistra.

Znovu chytil pevný postoj a začíná tlačit. Meče řinčí víc než hlas barbara. Ten jen pobaveně sedí a kouká na zápas, který je znatelně rychlejší než včerejší. S menší silou ale vynalézavě, jako proudící voda, oba válečníci postupně zkoušejí různé postupy a způsoby. Občas někde meč prorazí plášť a odře se o kůži kolem bricha, ramenou i rukou.

Další zápas probíhá v hlavách obou mužů. Šermíř používá vše, co má. Rozhoduje se rychle. Používá nejlepší variantu, kterou má a kterou už mnohokrát použil v boji. Téměř nepřemýšlí nad ničím jiným, než aby techniku, kterou má vypilovanou, aby ji provedl nejlépe, jak umí. Mistr si vybírá z široké palety. Ví, že v boji se smí použít jen to, co člověk mnohokrát předtím zkusil při cvičení a do si svaly zapamatovaly opakovat, ikdyž je tělo zraněné, vysílené a krev plná adrenalinu. A taky vidí spoustu variant, které by mu mohly vyhrát zápas. Ale nesmí udělat žádnou z nich, protože nevyzkoušená věc je nepříznivým rozsudkem čelem k šermíři, který dokáže každé malé zaváhání využít (a u méně chytrých tak i mnohokrát udělal).

Zápas trvá dlouhé minuty, desítky minut. I přesto, že mistr si šetří energii, oba už zhluboka oddychují. Vzájemné výpady jsou stále vzácnější.

Po několika minutách už kolem sebe zase jen krouží. Kdyby barbar už dávno neusnul na blízké mezi, asi by se jim smál.

Mistr a šermíř se usmějí a snad ve stejnou chvíli nabídnou svou pravici a remízu. Přijmou a jdou probudit barbara. Třeba by mohli udělat nějaký vtípek. Dají mu hovno do boty!


Setkávám se často se třema skupinama lidí.

Tady to vztáhnu na programování, ale potkávám takové lidi i z jiných oborů od grafiky až po farmacii.

  • barbaři (bouchači) – nepřemýšlí nad teorií, Dependency Injection, jaké testy zvolit. Pracují 10 let, ale nemají 10 let zkušeností. Mají 10krát jeden rok zkušeností vypracovaný do obrovské síly, pokud dělají to, co umí (a to obvykle dělají, protože jejich zaměstnavatelé vidí, že na toto jsou nejlepší). Když jdou s programátory do hospody, nudí se při diskuzi o počítačových tématech. Práce je pro ně práce a doma mnohem radši sportují, čtou beletrii. Jejich zdrojové kódy jsou podobné těm starým 10 let. Třeba používají novější verzi jazyka, nějaký framework, ale jinak se toho moc nezměnilo.
  • šermíři (řemeslníci) – chtějí vědět co nejvíc, ale vše, co ví, se snaží použít v praxi. Co nepoužijí v praxi brzo vytěsní z hlavy. I tak mají plno práce s tím, aby si osvojili a zapamatovali vše, co se učí a hned aplikují na své zakázky. Tito lidé nenávidí dělání základních webů. Nenávidí dělat to, co už je ovládnuto. Chtějí používat mozek a řešit problémy. Ale chtějí konkrétní problémy. A až problém vyřeší, chtějí ho vidět naživo běžet.
  • mistři (teoretici) – jejich vědomosti (co se naučili) přesahují jejich znalosti (co i zkusili) a to poměrně výrazně. Mají obrovské zázemí mnoha oborů okolo, ale současně si třeba ani neumí pořádně nastavit svůj programátorský editor. Když něco programují, jejich pracovní výkon může být srovnatelný se šermířem. Sice neumí praktické tipy a triky, zato díky znalosti věcí okolo (návrhové vzory, matematický background, algoritmy, relační algebru a další mají zvládnuté do malíku), dokážou řešit problémy efektivněji. Běžná práce pro ně ale není. Tam, kde je potřeba udělat věc „just good enough“, tam se jim stává, že se zablokují. Každý další krok, který mohou ve zdrojáku udělat, vede k porušení nějaké teoretické poučky. A zároveň nemají dost praxe, aby uměli psát tak, aby všechny poučky, které znají, neporušili (narozdíl od šermířů, kteří obvykle znají méně pouček, ale umí programovat tak, aby všem vyhověli).

Žádná skupina není nutně lepší nebo horší. Barbar mohl vyhrát, kdyby nebyl zahnán mezi stromy (zadání se stalo komplexnější a barbar se dostal mimo svou 10 let budovanou komfortní zónu jednho roku). Šermíř mohl vyhrát, kdyby počkal dost dlouho na to, až mistr bude tak dlouho přemýšlet, že si nevybere žádné řešení a chytne pořádnou ránu. A mistr mohl vyhrát, kdyby měl natrénovanou nějakou skvělou fintu, která obchází běžné znalosti šermířů i barbarů.

Předejte zkušenosti i dalším a sdílejte tento článek!

Následující článek


Jiří Knesl
Business & IT konzultant

Jiří Knesl poprvé začal programovat v roce 1993. Od té doby, díky skvělým učitelům a později zákazníkům, měl možnost neustále růst v oboru vývoje webových aplikací a informačních systémů. v roce 2002 se přidal zájem o ekonomii a v roce 2006 o organizaci práce. Vším tím se konstantně profesně zabývá jak ve svém podnikání, tak i u zákazníků. Za posledních 5 let vydal na tato témata přes 400 článků.

Prohlédněte si moje reference

Mám zkušenosti z rozsáhlých projektů pro korporace, velké podniky, střední i malé firmy, ale i pro startupy v cloudu. Zvyšoval jsem jejich know-how, pomáhal nastavovat jejich organizační strukturu, byl lektorem a mentorem v náročných situacích. Podívejte se, jak vidí můj přínos samotní klienti.

Sledujte mé postřehy na sociálních sítích