IT je naprosto meritokratický obor. Lidé otevřeně přiznávají, že vyhrává intelekt, ne to, kdo má zrovna víc odkroucených let, nebo jak skvěle zní pracovní pozice. Ze zkušenosti můžu říct, že na zásadních rozhodnutích v architektuře dlouhodobějších projektů se podíleli lidé mnoha úrovní (a struktur) zkušeností. Obtížná rozhodnutí, jak bude nějaká složitá část udělaná, byla často věcí kreativních nápadů. Často právě ten, kdo zrovna přišel do firmy, dokázal přijít s novým a neotřelým pohledem. To je koneckonců logické.
Ale jak si udržet čerstvé nápady i kreativitu ikdyž se člověk v práci ustálí?
Zatím jsem si všiml, že je několik věcí, bez kterých to dlouhodobě nejde:
- dostatečně spát (stačí jen hodina nedostatku spánku a výkon, kreativita a příjemnost na lidi okolo jde rapidně dolů, naopak nadbytek spánku už nic nepřidává)
- odpočívat (když budu jen pracovat, nakonec udělám za dvojnásobek času stejnou práci, jako dřív za stejný čas)
- dobře jíst (tělo potřebuje spoustu energie, i myšlenková práce dokáže člověka vysílit a to rychleji, než by jeden čekal)
- mít dostatek pohybu
Dnes k tomu pohybu. Celý život jsem sportoval a když jsem šel na VŠ, nějak jsem s pohybem na několik let přestal. Mělo to strašné následky, na můj tlak, na mou postavu, ale i na to, jak dobře jsem se uměl soustředit a jestli jsem dokázal fungovat kreativněji. Neudělat se sebou nic, asi bych v 50 dostal cukrovku, v 60 infarkt a v 70 bych byl na vozíku.
Když jsem se vrátil ke sportu, rozhodl jsem se mu dát aspoň 6 hodin týdně a staly se skvělé věci. Zkoušel jsem i míň, ale nefungovalo to. Vyrazit na kolo na 3 hodiny o víkendu nemá ten efekt. Chce to třikrát týdně aspoň 2 hodiny (ikdyž v reálu chodívám na 20–30 kilometrové pochody, které si těch 5 hodin vezmou v jednom dni, stejně se ještě dvakrát týdně aspoň 2 hodiny hýbu).
Jaké skvělé věci?
Mám učebnicově perfektní tlak.
Shodil jsem 7 kil během 2 měsíců.
Přestalo mi vadit spát jen 6 hodin, tělo se naučilo odpočívat
rychleji.
Staly se neuvěřitelné věci s mou kreativitou.
A teď k tomu programování.
Když se hýbu, mozek stejně na pozadí pracuje. Kolikrát problém, který se mi nedaří rozlousknout, zlomím po sportu. Když mám úkol, do kterého se mi extrémně nechce, stačí si dát 50 kliků, člověk se napumpuje a start těžkého úkolu je daleko snažší. Když začnu místo programování prokrastinovat a nechce se mi dělat nic užitečného, jdu aspoň ven, vyběhnu si schody, nepracuju pořád, ale aspoň to netrávím shrbený u počítače. Když dělám 45 minutová pomodora, z 15 minutové pauzy se snažím aspoň půlku času dělat strečing. Pak se k programování vrátím s pocitem sprintera na startu (vážně) a dalších 45 minut rychle uteče v závodní atmosféře.
Sport mi ohromně pomáhá a pomáhal by mi, ikdybych dělal jakoukoliv jinou myšlenkovou práci.
