Vím, že školy čeká reforma. Mluví se o vysokých školách, přitom já vidím průser už na základkách. V čem vidím chyby? Jak bych je napravil? Čtěte dál.
Současný stav
Základní škole je prvotní – nespecializovaná – přípravka na život. Rolí jakékoliv školy je vzdělávat a zároveň vychovávat. Žák se ve škole socializuje, učí se týmové hře, učí se učit, získává přehled o všem od gramatiky přes vztlak nebo datum vzniku Československého samostatného státu nebo co je to globule. Ve škole učí učitelé, to jsou vysokoškolsky vzdělaní lidé zhruba mezi 20 a 80 lety, kteří stojí čelem k žákům, píší na tabuli a žáci si opisují. Občas nějaký učitel použije pomůcky, například kazeťák, video, výukový software, mapu. Velmi vzácně vyjdou žáci ven. V podstatě jsou žáci mimo školu:
- když je tělocvik
- když jsou s přirodopisem na výpravě
- když se fotí
- když jdou k zubaři
- když jedou na školní výlet
Žáci postupují po ročnících od 1. třídy až po 9.. Na začátku se učí číst, psát, počítat, ale i prvouce, tělocviku apod. Na konci už mají poznávačky rostlin a musí vědět spoustu faktů o spoustě míst a historických okamžiků. V 9. třídě má vyvrcholit znalost gramatiky a slovy naší tehdejší učitelky: „teď umíte gramatiku nejlépe v životě“. Vzhledem k tomu, že nikdo z nás nešel ani na učitelství češtiny, ani bohemistiku, ani žurnalistiku, měla úplnou pravdu.
Problém
Učivo na základní škole se dá rozdělit do dvou skupin. První jsou znalosti, které použijete v praxi. Těch není až tak moc. Je tam gramatika, cizí jazyk, trochu slohu, počty, nějaké základy v každém předmětu (bude míč naplněný vzduchem plavat? bude plavat, když místo vzduchu dám písek?). Druhá skupina jsou věci, které můžete a nemusíte použít.
I ty jdou rozdělit:
- příprava na střední školy: jeden půjde na průmyslovku a druhá na učitelku v mateřské škole. První musí znát ohmův zákon a když nebude umět pokrátit vzoreček, nezvládá školu od začátku. Druhý musí být vybavený všeobecnějším rozhledem a hudebním sluchem.
- obecné znalosti: v čele ČR stojí president. Hlavní město Japonska je Tokio. Lev patří do čeledi kočkovitých, rodu šelem.
Kde je problém? V první řadě v souběžnosti tří skupin (informací nezbytných, přípravy na SŠ a obecných znalostí). Jenže my musíme naučit hlavně to nezbytné, to se musí žák dozvědět co nejdřív (v tu chvíli bych mu dal klidně i volební právo, nezávisle na tom, že je mu tou dobou 11 let). Pak teprve se bude žák učit přípravu na střední školu a obecný rozhled. Tím, že studenti se naučí nezbytné brzo, je možné s nimi pořád opakovat, aby si téma velmi dobře zapamatovali. Není možné postavit na rovinu schopnost psát velká písmena s rovinou v čele ČR stojí president. 99 procent lidí se s vlivem prezidenta nikdy nesetká. Běžný člověk má kontakt s prezidentem maximálně tehdy, když píše ve vězení žádost o milost. Kdežto takové RPSN, s tím se každý za život potká několikrát.
Problém tedy je, že chybí důležitost informace. Problém je, že důležitá informace se netestuje víc, než nedůležitá. Problém je, že všechny známky jsou stejné.
Další problém je statická role učitele a žáka. Žák, který jen opisuje z tabule, si zapamatuje velmi málo. Tak málo, že si musí potom látku mnohokrát zopakovat, aby si ji pamatoval i o rok později.
Návrh
Já pevně věřím, že by si učitelé měli (nechat) udělat výzkum, jaké informace člověk v životě potřebuje. Tyto informace by se učily jako první.
Takže nejdřív se žák naučí celou gramatiku, počty, stoprocentně by měla v osnovách být finanční gramatika (prý bude). Žák musí ze školy odcházet s vědomím, co je RPSN, ikdyby nezbyl čas na to, co že je to hlavní město Japonska.
Způsob výuky musí zapojit žáky. Moje představa je (nevím, jestli by fungovala), že první ověření naučených znalostí by bylo přímo na konci hodiny. Další ověření by bylo za týden. Pak by fungovaly samozřejmě nějaké pololetní písemky a možná by se testovaly znalosti i z předchozích ročníků (v dějepise bych zahrnul vše od doby kamenné až po okamžik, kde právě studenti v učivu jsou). Žák, který by propadl, by tutéž zkoušku psal znovu příští školní den.
S tím se pojí to, že mnoho zkoušek by bylo na počítačích bez nutné účasti učitele. Učitelé by kontrolovali písemky v těch předmětech, které vyžadují pochopení a souvislosti (slohovka, matematický výpočet).
Další věc je, že každý student vyššího ročníku by v určitém okamžiku učil základy studenta nižšího ročníku. Učením se informace prohloubí a upevňuje.
Zmenšil bych objem naučených informací a jak vidíte, věnoval bych čas jejich upevnění. Další věc jsou nepovinné předměty. Někdo kolem 11–12 let by byla spousta předmětů volitelných. Všichni by už měli Fyziku základ a rozhodovali by se, jestli chtějí Fyziku I, II, III, IV, nebo jestli chtějí víc času věnovat Chemii I, II…, Každý žák by musel naplnit „volné sloty“ předměty.a
Role učitele by se také změnila. Studenti by používali víc IT, výukové programy, vysvětlovali by si témata navzájem. Učitelé by táhli vždy ty první, kteří naučí všechny ostatní, moderovali by diskuze a pomáhali by mladým studentům-učitelům. Plus by samozřejmě dál zpracovávali písemkový aparát.
Žák, který chce umět vše, by si mohl napsat víc modulů mimo volné sloty. Tyto moduly by už rodiče škole platili. Do škol by byli puštěni i lidé z praxe, kteří prošli nějakým kurzem, jak naučit učit starší studenty, s připraveným výukovým SW a připravenými testy. Následkem toho by bylo, že některé školy by jako volitelné předměty mohly vypsat třeba Právo I, II. Na toto by musela být návaznost na středních školách, kde by pak bylo Právo základ odpuštěno.
Vstup na střední školu
Střední školy by vyžadovaly určité moduly. Například průmyslovka by vyžadovala Fyziku I-IV, Chemii I-II, Matematiku I-IV. Pokud by žák stihnul splnit požadavky dřív, mohl by na střední školu už třeba z 8. třídy. Stejně tak by se mohl už třeba ze 3. ročníku dostat člověk na VŠ (ano, na vysoké by šli zaměření a talentovaní lidé už v 17 letech).
Přechod na učňák
Učňáky by vyžadovaly jen základ a max úroveň II z libovolných modulů. Výslekem je, že by na učňák mohlo dítě odejít už ve 12 letech. V 15 by dítě už šlo do praxe, začalo si vydělávat apod. 15 je dnes už dobrý věk. Spousta patnáctiletých je vyšších, než jejich učitelé. Kdo ví, jestli nejsou i silnější. Intelekt hodnotit odmítám, rozptyl je moc velký a srovnávat s učitelem (který musel udělat VŠ) by bylo nefér.
Přechod rovnou do praxe
Základní školu by bylo možné opustit v 11 letech. To je pořád dost brzo, když se na 11leté podíváte, víte, že pro praxi ještě nejsou připravení. Ti by nejspíš navázali na další krok, který zmíním jako Soustavné vzdělávání.
Soustavné vzdělávání
Plno absolventů by nastoupilo jen na poloviční úvazek. Zbytek času by se věnovali tomu, že by si na školách pořizovali další a další moduly. I ten, kdo odešel ze školy v 11 letech, by si po modulech mohl studovat a studovat, až by skončil jako inženýr. Stal by se jím třeba ve 30, ale díky spoustám a spoustám zkoušek by věděl všechno po cestě daleko lépe, než dnešní studenti, kteří se musí naučit na zkoušku a pár dní po zkoušce o tématu nic neví.
Další věc je, že já považuju pětidenní pracovní týden za přežitek. Pozůstatek otroctví a nevolnictví, který se přetransformoval do pracovní doby 6 dní v týdnu, 12 hodin denně, což se časem změnilo na 5/8. V budoucnu určitě uvidíme vývoj typu 4/6–7. Výsledkem by mělo být to, že zaměstnavatelé budou akceptovat kratší pracovní dobu (nevěřím, že někdo je schopen se soustředit 8 hodin, to spíš 3 hodiny z pracovní doby stojí lidi u kávovaru nebo brouzdají po sítích, i v továrnách jsou často zašívárny) výměnou za vyšší produktivitu a to, že se budou lidé ve volném čase dál vzdělávat a tak činit až do důchodu, někteří ještě déle.
