Ikdyž Kiyosakiho moc nečtu, našel jsem u něj zajímavou myšlenku, s kterou bych se chtěl rozdělit. Je to hodně podnětná idea a zabývá se tím, proč někteří lidé zůstávají závislí na práci a jiní ne.
Myšlenka je v knize Cashflow kvadrant opsána pohádkou. Její děj je ve docela blbý a dá se ve zkratce napsat takhle:
- Vesnice je odříznutá od vody.
- Dva lidé dostanou licenci nosit vodu z řeky.
- Jeden si hned koupí kbelíky a začne nosit.
- Druhý zmizí na několik měsíců.
- První vydělává plno peněz, protože nemá konkurenci. Celý den tahá vodu a je celkem bohatý.
- Najednou se objeví druhý, má investora, postaví potrubí a cena vody poklesne na 1/4.
- Navíc dodává vodu i o víkendu, kdy první si dával volno.
- První nadosmrti dře za málo peněz.
- Druhý rozšíří svou síť i na další vesnice a dožije zbytek života bez nutnosti pracovat bohatý.
Chápu, že Kiyosaki píše většinou pro lidi bez finančního vzdělání a navíc je to typická motivační literatura. Samotná představa schovaná za tím je ale trošku hlubší, když se nad tím člověk zamyslí.
Máme analogii: nosit kbelíky = dělat práci, při které prodávám svůj čas za X korun; stavit potrubí = budovat systém, který přináší hodnotu a vyžaduje jen malý fixní čas na údržbu.
Prošel jsem si své GTD a hledal jsem byť jediný úkol, který by měl vybudovat potrubí. Nenašel jsem ani jeden. Všechny pracovní úkoly se týkaly toho udělat výzkum trhu, získat zákazníky, udělat to nejlepší pro zákazníka a pak se starat o zákazníka, administrativa okolo nebo zakázkový vývoj.
Věc je ale složitější. V knize se píše o archetypu podnikatele, který vystavěl potrubí (kbelíky nosí podle knihy zaměstnanci a živnostníci) a sám může odjet na rok na dovolenou a podniku se bude dařit dál a pořád lépe. Já si myslím, že to je hloupost. Pokud se nebavíme o korporacích, ale běžných firmách o cca 10 lidech, kterýma projíždím, nestalo se mi nikdy, že by majitel podniku nepracoval minimálně stejně tvrdě, jako jeho nejlepší zaměstnanci. V tom se kniha mýlí: vybudovat firmu a mít zaměstnance ještě člověka nezbaví nutnosti nosit kbelíky. Ikdyž vedete lidi, nosíte kbelíky. Ikdyž školíte, nosíte kbelíky.
Když nad tím s odstupem času přemýšlím, jak jde stavět potrubí, leccos mi dochází.
Když zavedete Scrum, tým se začne řídit sám, nemusíte je vést: spousta kbelíků se odnese sama. Když zvolíte Product Ownerem někoho jiného, kdo taky pracuje samostatně (třeba project managera), celý projekt se začne řídit sám. Voilá, z podnikatele – nosiče vody – se stal podnikatel – stavitel potrubí. Věc bude složitější, ale věřím tomu, že cíl je dosažitelný.
Nebo když nechcete mít zaměstnance, je velký rozdíl mezi tím vyvíjet software pro někoho za hodinovou sazbu (nosit kbelíky) a vyvinout software, který pak budete prodávat, licencovat nebo nabízet. První je jednodušší, nemusíte umět prodej (dnes má schopný programátor práce nadbytek), nemusíte se starat o tolik faktur, nemusíte umět jednat s tolika cizími zákazníky a mohl bych pokračovat.
Na závěr chci říct, že nemusí být špatné stát se nosičem kbelíků. Celý život jím je většina lidí. I mnoho úspěšných podnikatelů jsou nosiči vody. Jakmile zemřou, jejich podnik se zhroutí. Ale oni měli celý život pocit, že skutečně něco dělají. Obdobně nemusí být dobré stát se stavitelem potrubí, kolik máme „internetových podnikatelů alá webtrh“, kteří hrnou jeden MFA web za druhým, prodávají a kupují domény a sází na lidskou hloupost, kolik máme podnikavců, kteří vykrádají texty z cestovatelských blogů a vkládají je na své weby s affiliate prodeji zájezdů. Buďte tím, kým být chcete, ale uvědomujte si příležitosti a rizika obou cest.
