Není to tak dlouho, co jsme používali diskety. Přišla CDčka a já jsem si říkal, wow! To je ono! Vešel se na to celý film. Spousta alb v mp3. No a jak běžel čas, objevila se DVDčka. Jako dnes si pamatuju ty prognózy: DVD se neprosadí! Vida, ono se prosadilo.
A tady začíná náš příběh. Na začátku byly DVD vypalovačky pomalé (stejně jako zpočátku vypalovačky na CDčka). No a s časem se z DVD stal skvělý formát zálohování a výměny dat. DVD vypalovačka v každém domě. Dostatečný prostor hned na několik filmů. Vypalovací software se zjednodušil tolik, že ho zvládl ovládat snad každý.
A dnes, v roce 2012 mi DVD přijde jako mrtvá technologie. Ne kvůli nedostatku prostoru. Ale kvůli nebetyčné nepraktičnosti toho formátu. A taky kvůli internetu.
Když něco hledám a vím, že je to na DVD a na internetu, radši to znovu stáhnu. To platí především o software. Tu spoustu DVDček různých Linuxů někdy z 2005, 2008… bych mohl rovnou hodit do koše (rozuměj opravdu hodím).
Taky je DVD kravsky velké a citlivé na poškrábání. Kdo dnes u sebe nosí prázdné DVD? A mít je doma? Proč? Kolik jste za poslední 3 roky vypálili DVDček? Já přesně 2. Dnes roli výměnného média přebírají zařízení s Mass Storage. Kdejaký přívěšek na klíče, mobil, foťák, mp3 přehrávač dneska takhle funguje.
DVD je zmražené. Internet je flexibilní. Dneska pomocí S3 máme prakticky nevyčerpatelnou kapacitu. A můžeme ji sdílet, hledat v ní. Najít to správné DVD, to není vůbec praktické ani příjemné. Na data online se nepráší. Data online vám neohnou záda, když se budete stěhovat.
Začal jsem DVDčka přebírat a nahrávat je na disk, který jsem si k tomu účelu koupil. Slova „doživotní záruka“ mi vytanula v mysli přesně tolikrát, kolikrát ta DVDčka z roku 2005 nešla přečíst. Můj další notebook bude bez DVD mechaniky a data budu sypat na externí disk. Za víc než 2 roky byla pro mě mechanika jen zbytečná zátěž.
